Chotiněves

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1323.^[4]

Po 2. světové válce bylo na základě Postupimské dohody německé obyvatelstvo z této části Sudet vysídleno. Následovalo vnitrozemské osidlování pohraničí. V roce 1947 bylo do poloprázdné Chotiněvsi repatriováno 17 rodin volyňských Čechů z Českého Boratína.^[5][6] Tyto rodiny si už v roce 1947 prosadily založení zdejší evangelické farnosti. Zprvu se bohoslužby konaly v domácnostech, ale farníci usilovali o postavení svého kostela. Po získání povolení došlo dne 10. prosince 1950 k posvěcení základů kostela a 18. listopadu 1951 byl kostel slavnostně otevřen.^[7] Na realizaci stavby se podíleli svépomocí všichni farníci. Ti, po nátlaku komunistů, založili a vedli prosperující jednotné zemědělské družstvo Chotiněves. Toto družstvo bylo v roce 1961 sloučeno pod Zemědělské družstvo Liběšice.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 365 obyvatel (z toho 169 mužů), z nichž byli čtyři Čechoslováci, 359 Němců a dva cizinci. Kromě dvou evangelíků a jednoho člověka bez vyznání byli římskými katolíky.^[8] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 351 obyvatel: pět Čechoslováků, 345 Němců a jednoho cizince. Až na dva evangelíky a dva lidi bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.^[9]

Sbor Českobratrské církve evangelické vznikl v roce 1947 a působí zde dodnes.

• Chotiněves
• Jištěrpy

• Sloup se sochou svatého Vavřince
• Kovárna
• Kaple sv. Prokopa
• Evangelický kostel z 20. století, autorem je český architekt Bohumil Bareš. Kostel byl slavnostně otevřen 18. listopadu 1951.^[7]

• Karl Ungermann (1852–1915), starosta Křešova, poslanec Českého zemského sněmu.^[11][12]
• Karel Šerák (1923–2016), válečný veterán, žil zde od roku 1946

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chotiněves na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Chotiněves v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.