Blanice (přítok Otavy)

Jméno vodního toku bylo odvozeno od přídavného jména blanná^[3] ve smyslu protékající blaněmi. Staročeské slovo blaně znamená vlhká louka či pastvina.

Řeka pramení v Želnavské hornatině na severním svahu Lysé u zaniklé sídlo bývalé osady Zlatá ve vojenském újezdu Boletice v nadmořské výšce 972 metrů. Teče severním směrem. U železniční zastávky Spálenec vtéká do Prachatické hornatiny, na jejímž západním okraji vytváří v úseku mezi Blanickým a Řepešínským mlýnem hluboké až kaňonovité údolí. V tomto úseku dosahuje svého největšího sklonu – mezi Blažejovicemi a Krejčovicemi je to 2,12 %^[4]. Nad Husincem na ní leží Husinecká přehrada. Pod Těšovicemi Prachatickou hornatinu definitivně opouští a protéká napříč Bavorovskou vrchovinou. U Krašlovic vtéká do Českobudějovické pánve, kde vytváří četné volné meandry, mrtvá ramena a tůně. Ústí zprava do Otavy u Putimi na říčním kilometru 32,8 v nadmořské výšce 362 metrů.

• 
  Pramenná oblast Blanice
• 
  Horní tok řeky u zříceniny hradu Hus
• 
  Blanice v přírodní rezervaci Kaňon Blanice
• 
  Přírodní památka Zábrdská skála
• 
  Soutok Blanice s Otavou

• Puchéřský potok, zprava, ř. km 87,8^[5]
• Cikánský potok, zleva, ř. km 63,8^[6]
• Žárovenský potok, zleva, ř. km zhruba 60,7^{[pozn 3]}
• Živný potok, zprava, ř. km 50,0^[7]
• Libotyňský potok, zleva, ř. km 45,8^[1]
• Dubský potok, zleva, ř. km 42,7^[8]
• Zlatý potok, zprava, ř. km 41,0^[9]
• Bílský potok, zleva, ř. km 33,3^[10]
• Radomilický potok, zprava, ř. km 19,4^[11]
• Divišovka, zprava, ř. km 14,2^[11]
• Tálínský potok, zprava, ř. km 11,6^[10]
• Skalský potok, zleva, ř. km 5,6^{[12][pozn 4]}

Průměrný průtok Blanice u obce Heřmaň na 4,2 říčním kilometru činí 4,65 m³/s.^[13]

Průměrné dlouhodobé měsíční průtoky Blanice (m³/s) ve stanici Heřmaň:^[14]

Průměrné měsíční průtoky Blanice (m³/s) ve stanici Heřmaň v roce 2013:^[14]

Hlásné profily:^{[13][15][16][17][18]}

Blanice je řeka s největší populací perlorodky říční v České republice^[19] a po německé řece Lutter druhou největší ve střední Evropě.^[20] Podle Agentury ochrany přírody a krajiny ČR žije v Blanici zhruba 20 tisíc kusů perlorodek z celkových asi 100 tisíc v Česku.^[20] Hojnost perlorodek v Blanici je způsobena jednak čistotou vody – na horním toku v okolí Spálence a Arnoštova Blanice protéká krajinou s minimem osídlení a poměrně málo intenzívním zemědělstvím. Druhým důležitým faktorem je navzdory nadmořské výšce relativně teplá voda (v době rozmnožování musí být alespoň po dobu 10 dnů nad 15 °C). Dále je v řece protékající převážně luční krajinou dostatek potravy.^[19] Obecně se perlorodky zachovaly ve vyšších polohách a v horních částech toků, Blanice patří k posledním pěti místům v Čechách, kde ještě žijí (dále na Malši, Teplé Vltavě, ve Zlatém potoce a v povodí Rokytnice na Chebsku).^[20] Dalšími původními živočichy Blanice jsou pstruzi obecní, na jejichž žaberní oblouky se larvy perlorodek přichytávají a šíří se řekou. V minulosti žili perlorodky na Blanici i v Husinci, ale přehrada Husinecké nádrže je pro ně nepřekonatelnou překážkou.^[19]

V úseku mezi Horním Záblatím a Zábrdským mlýnem byl monitorován výskyt řady vzácných živočišných druhů – především vranka obecná, perlorodka říční, mihule potoční, střevle potoční, ledňáček říční a vydra říční, z dalších zvláště chráněných druhů živočichů byli zaznamenáni jelec jesen (v nadjezí Zábrdského jezu), mník jednovousý, pstruh potoční, ropucha obecná, ještěrka obecná (na lokalitě Zábrdská skála) a užovka obojková.^[21]

Tok řeky je chráněn v několika maloplošných chráněných územích. Začátek toku včetně několika přítoků leží v národní přírodní památce Prameniště Blanice. Dále to jsou národní přírodní památka Blanice na horním toku u Zbytin, níže se nachází přírodní rezervace Kaňon Blanice a v úseku mezi Horním Záblatím a Podedvorským mlýnem leží přírodní památka Blanice.

Povodím řeky Blanice vedla jedna z nejstarších solných stezek na Šumavě, obchodní cesta z Pasova přes Prachatice do Písku a dále do Prahy, která sloužila lidem již v době předhistorické. V době historické byla využívána nejpozději od 10. století^[22]. Nazývala se Via Bohemica a později Zlatá stezka (Via aurea). Blanici tato cesta překonávala u pozdější osady Cudrovice a hradu Hus a podél jejího toku vedla od Těšovic k Protivínu. Z Volar od této trasy odbočovala pašerácká cesta, která se vyhýbala celnici v Prachaticích a vedla přes Mlynářovice, Krejčovice a odtud podél údolí Blanice až do Husince. V současnosti průběh bývalé Zlaté stezky z velké části kopíruje silnice II/141.

Mlýny jsou seřazeny po směru toku řeky.

• Blanický mlýn – Zbytiny, okres Prachatice
• Řepešínský mlýn – Řepešín, okres Prachatice
• Zábrdský mlýn – Zábrdí, okres Prachatice
• Podedvorský mlýn – Dvory, okres Prachatice
• Hanušův mlýn – Těšovice, okres Prachatice, kulturní památka
• Mauricův mlýn – Těšovice, okres Prachatice, kulturní památka
• Ducháčův mlýn – Bavorov, okres Strakonice, kulturní památka
• Rozboudovský mlýn – Svinětice (Bavorov), okres Strakonice
• Benešovský mlýn – Heřmaň, okres Písek

Na Blanici je pstruhový revír Blanice Vodňanská 7^[23] (20 km, od konce maximálního vzdutí vodní nádrže Husinec v místech pod dětským táborem Rechle až k železničnímu mostu zastávky Spálenec), a mimopstruhové revíry Blanice Vodňanská 6 - údolní nádrž Husinec^[24] (5 km), Blanice Vodňanská 4^[25] (9 km, od Rozboudovského mlýna u Svinětic až k druhému jezu nad mlýnem Blanice v k. ú. Blanice), Blanice Vodňanská 3^[26] (14 km, od jezu nad betonovým mostem v Milenovicích až k bývalému Rozboudovskému mlýnu), Blanice Vodňanská 2^[27] (12 km, od jezu Benešovského mlýna u železničního mostu trati Písek – Protivín až k jezu nad betonovým mostem v Milenovicích), Blanice Vodňanská 1^[28] (6,6 km, od ústí do Otavy u Zátaví až k jezu Benešovského mlýna).

Pro vodáky je Blanice sjízdná od Spálence v délce 83 km. Za vodácky nejhezčí je považován horní úsek k vodní nádrži Husinec.^[29] Obvyklý začátek splouvání je u mostu u Blažejovic, kde se Blanice mění z klidného meandrujícího toku v prudkou řeku s balvanitým korytem a s přehlednými kaskádami až WW III. Řeka v tomto úseku až k Záblatí protéká CHKO Šumava, ale plavba není nijak omezena a závisí tak pouze na stavu vody, který zde bývá příznivý jen na jaře a po deštích. K nebezpečím tohoto téměř 20 km dlouhého úseku patří balvanovité kaskády a popadané stromy, proto jej lze doporučit jen zkušeným vodákům.

Méně obtížný je střední úsek řeky od hráze vodní nádrže Husinec do Strunkovic nad Blanicí (délka 10 km, svižný tok s občasnými peřejemi do WW II). Navíc v závislosti na vypouštění z přehrady je sjízdný častěji než horní úsek. Ze Strunkovic lze pokračovat do Vodňan (délka 17 km, pěkný meandrující tok s postupně se snižujícím sklonem, WW I a ZWC). Určitou nevýhodu úseku Husinec – Vodňany představují četné jezy. Jsou to převážně staré klasické jezy s šikmou spádovou deskou, v horní části někdy i se sjízdnými propustmi. Zároveň s postupným uklidňováním toku přibývá na tomto úseku směrem po proudu vrbiček. Zhruba do Svinětic nečiní vegetace větší překážky, ale na posledních kilometrech mezi kempem Pražák a Vodňany se již vyskytuje i několik velmi obtížně průjezdných míst.

Od Vodňan až k ústí do Otavy protéká Blanice převážně regulovaným korytem a jsou na ní nesjízdné jezy a nízké stupně, pod kterými se mohou tvořit nepříjemné válce. Tento úsek tudíž už vodácky atraktivní příliš není.

V řece Blanici se ve středověku rýžovalo zlato. V nivě Blanice jsou zachovány zbytky středověkých rýžovnických sejpů. V 16. století se v okolí Blanice provádělo dolování. Ještě v roce 1764 existoval zlatý důl sv. Antonín u Záblatí. Poslední pokusy o dolování se konaly v letech 1816–1820 u Zvěřenic, ale pro špatný výsledek byla těžba zastavena.

Blanice protéká následujícími vesnicemi a městy: Arnoštov, Spálenec, Záblatí, Husinec, Těšovice, Strunkovice nad Blanicí, Blanice, Bavorov, Krašlovice, Vodňany, Milenovice, Protivín, Myšenec, Maletice, Heřmaň a Putim. Největšími městy na řece jsou Vodňany se sedmi tisíci obyvatel a Protivín s pěti tisíci obyvatel.

• PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice.... Putim: Nakladatelství Kalina, 2010. 151 s. 
• PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - Vodňansko. Putim: Nakladatelství Kalina, 2011. 216 s. 
• PIXOVÁ, Jaroslava. Na břehu Blanice - k šumavskému prameni. Putim: Nakladatelství Kalina, 2012. 294 s. 
• VLČEK, Vladimír. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 62. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Blanice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Blanice ve Wikislovníku
• Základní charakteristiky toku Blanice a jeho povodí