Bernhard Strigel

Bernhard Strigel se narodil v rozvětvené rodině Hanse Strigela staršího. Byl patrně synem sochaře Iva Strigela, majitele dílny v Memmingenu, která dodávala oltáře do kostelů na jihu Německa, do Tyrolska a Švýcarska (kantony Ticino a Graubünden). Bývá uváděn také jako syn nebo synovec Hanse Strigela mladšího.^[1] Učil se nejdříve v rodinné dílně a v letech 1493 až 1494 pracoval jako tvoaryš v Ulmu u Bartholomäuse Zeitbloma. V 90. letech 15. století se stal mistrem v Memmingenu a vedl vlastní dílnu. Jako měšťan Memmingenu je poprvé zmiňován v daňových knihách roku 1505.

Od roku 1515 byl dvorním malířem Maxmiliána I. Habsburského, v jehož službách opakovaně navštívil Augsburg, Innsbruck a Vídeň. Od roku 1517 byl radním a cechovním mistrem v Memmingenu. Působil také v dalších městských úřadech té dobyː jako držitel pečetidla soudní pečeti, poradce obchodníků se solí, jako vyslanec v oblasti spravedlnosti zastupoval Memmingen u soudů v Augsburgu, Ulmu aj. městech. Když v polovině 20. let zasáhla Memmingen Reformace, působil jako vyjednavač mezi oběma stranami. Navrhl také nové žebravé mnišské řády.

Pro badatele byla významná datace obrazu Bernharda Strigela z roku 1520, určeného pro humanistu a historika Johannese Cuspiniana, ze které vyplývá, že malíři bylo v té době 60 let.^[2]

Strigel zemřel bez mužského potomka a jeho dílnu převzal zeť Hans Goldschmidt, který bydlel v jeho domě od roku 1521.

V bývalém, klášteře antonitů v Memmingen bylo zřízeno Strigelovo muzeum a do něj soustředěny obrazy z kostelů, vybombardovaných za druhé světové války.

První dílo, připsané Bernhardu Strigelovi, je křídlo oltářního triptychu se sv. Vincencem, sv. Šebestiánem a archandělem Michaelem, objednané pro kostel ve Splügenu v kantonu Graubünden. Původně bylo součástí třídílné archy s řezbami Ivo Strigela uprostřed a dalšími postranními křídly, která se nezachovala.

Bernhard Strigel zprvu tvořil v duchu pozdně gotické Ulmské školy Bartholomäuse Zeitbloma. V letech 1493–94 Strigel spolupracoval s Zeitblomem na predelle a šesti deskových obrazech polyptychu pro hlavní oltář klášterního kostela benediktinů v Blaubeurenu. Jeho pozdější tvorba byla ovlivněna nizozemským malířstvím. To je patrné na jeho oltáři pro farní kostel v Mindelheimu z roku 1505 a na Mariánském oltáři pro Salem (Badensko) z let 1507–1508.

Jeho první portrét císaře Maxmiliána I. Habsburského pochází z roku 1504. Jako dvorní malíř vytvořil kromě tří portrétů císaře také jeden z prvních skupinových portrétů Habsburků, a to císaře s jeho rodinou, stylizovanou jako Příbuzenstvo Kristovo. Pro české publikum je pozoruhodný první dětský portrét budoucího krále Ludvíka Jagellonského.^[3]

V posledních letech života se Strigel věnoval výhradně portrétní tvorbě, řada jeho děl byla později opakovaně kopírována. Ačkoliv některá Strigelova díla byla zničena během náboženské reformace a další za druhé světové války, zachovalo se kolem 90 jeho obrazů a menší množství kreseb, které svědčí o velké píli mistra i jeho dílny.

• 1473 Oltář St. Georgskapelle, Obersaxen
• 1493/1494 Hlavní oltář klášterního kostela Blaubeuren (spolu s Bartholomäusem Zeitblomem
• 1505–1506 Oltářní archa z Mindelheimu ve Švábsku (Mindelheimer Sippenaltar), nyní Germanisches Nationalmuseum, Norimberk
• 1507–1508 Mariánský oltář pro klášter v Salemu, od r. 2014 Museum „Meisterwerke der Reichsabtei“, pobočka Badische Landesmuseum v Karlsruhe v prelatuře kláštera Salem
• 1509 Dvanáctiletý Ježíš v chrámu, Strigel-Museum, Memmingen
• 1509 Oplakávání Krista, Strigel-Museum (v bývalém klášteře Antoniterkloster), Memmingen
• Král David a prorok, dnes Staatsgalerie, Stuttgart
• Manželství Panny Marie, dnes Ulmer Museum, Ulm
• Narození Panny Marie, Navštívení Panny Marie, dnes Staatsgalerie, Stuttgart
• Představení Ježíše v chrámu, dnes Staatsgalerie, Stuttgart
• Nástěnná malba v kapli St. Margaret, bývalý klášter Blaubeuren
• po 1515 Ukřižování, Národní galerie v Praze, Šternberský palác^[4]
• 1520 Loučení Krista s matkou, Svlékání Krista, dnes Gemäldegalerie Berlín
• Oltářní křídla s Legendou sv. Kříže, Zámek Kynžvart^[5]

• 1507 Portrét císaře Maxmiliána I. s insigniemi, Maximilianeum, Innsbruck^[6]
• 1508–1509 Hans Caspar von Laubenberg, rádce císaře Maxmiliána I., do roku 1945 Lobkowiczká sbírka, Roudnice nad Labem, od 1955 Kunsthalle Karlsruhe
• 1505–1510 Císařovna Bianca Maria Sforza, Kunsthistorisches Museum, Vídeň
• 1511–1512 Svatý Ladislav Panně Marii doporučuje krále Vladislava Jagellonského a jeho děti Ludvíka a Annu, Szépmüvészeti Múzeum, Budapešť^[7]
• 1515 Skupinový portrét císaře Maxmiliána I. s rodinou^[8]
• 1517 Portréty augsburského patricije Konrada Rehlingera a jeho rodiny, Alte Pinakothek, Mnichov^[9]
• 1520 Rodina diplomata Johanna Cuspiniana, Staatliche Museen, Berlín
• 1524 Portrét mladého Ludvíka Jagellonského, Kunsthistorisches Museum, Vídeň^[10]
• 1525 Portrét císaře Ferdinanda I. Habsburského
• Portrét vznešené dámy, Strigel-Museum, Memmingen
• Čtyři hlavy a portrét staršího vousatého muže, Staatsgalerie Stuttgart
• Sibylla von Freyberg, rozená z Gossenbrodu (1479–1521), Alte Pinakothek, Mnichov
• Georg Tannstetter (1482–1535), sbírka prince Lichtenštejnského, Vadúz
• 1528? Portrét rytíře, Sbírka Thyssen-Bornemisza^[11]

• 
  Oplakávání Krista
• 
  císař Maxmilián I.
• 
  Hans Caspar von Laubenberg
• 
  císař Karel V.
• 
  Sibylla von Freyberg (roz. Gossenbrot)
• 
  Rodina Johanna Cuspiniana

• Jiří Kuthan a kolektiv: Královské dílo za Jiřího z Poděbrad a dynastie Jagellonců. Díl první. Král a šlechta. Univerzita Karlova Praha 2010, s. 171–173, ISBN 978-80-87258-12-5
• Norbert Werner: Bernhard Strigel. In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 11, Bautz, Herzberg 1996, ISBN 3-88309-064-6, S. 54–56.
• Hand, John Oliver, with the assistance of Sally E. Mansfield. German Paintings of the Fifteenth through Seventeenth Centuries. The Collections of the National Gallery of Art Systematic Catalogue. Washington, D.C., 1993: 166–167
• Lukas Madersbacher (Red.): Hispania – Austria. Kunst um 1492. Die katholischen Könige Maximilian I. und die Anfänge der Casa de Austria in Spanien. Electa, Mailand 1992, ISBN 88-435-4074-2.
• Gertrud Otto: Bernhard Strigel (= Kunstwissenschaftliche Studien. Bd. 33, ISSN 0170-9186). Deutscher Kunstverlag, München/Berlin 1964.
• Jaroslav Pešina, German Painting of the 15th and 16th Centuries, Artia Praha 1962
• Wilhelm Adolf Schmidt: Strigel. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 36, Duncker & Humblot, Leipzig 1893, S. 589 f. Über die Malerfamilie mit Hans Striegel dem Älteren, Ivo, Claus und Bernhard Strigel.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bernhard Strigel na Wikimedia Commons
• National Gallery of Art: Strigel, Bernhard
• Strigel-Museum, Memmingen Archivováno 8. 12. 2015 na Wayback Machine.