Bedřich Hanke
Bedřich Hanke (27. prosince 1817[p 1] Praha[3] – 6. května 1876 Praha[4][5][6]) byl rakouský právník a politik české národnosti z Čech, poslanec Českého zemského sněmu, v roce 1870 zvolený starosta Prahy (funkci ovšem nepřijal).
| Bedřich Hanke | |
|---|---|
 Bedřich Hanke | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1867 – 1870[1] | |
| Starosta Prahy | |
| Ve funkci: 3. ledna 1870 – leden 1870[2] | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní str. (staročeši) |
| Narození | 27. prosince 1817 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 6. května 1876 (ve věku 58 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Alma mater | Karlo-Ferdinand. univerzita |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
Od roku 1829 studoval na Akademickém gymnáziu na Starém Městě. Roku 1840 absolvoval práva (národohospodářství) na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze.[7] Studoval i přírodní vědy.[5] Až do roku 1848 podnikal cesty po Evropě.[7] Veřejně se angažoval již během revolučního roku 1848. V roce 1848 se stal členem pražského obecního zastupitelstva a do roku 1850 byl náhradníkem užšího obecního výboru. Do roku 1852 zasedal ve sboru obecních starších a byl členem městské rady.[5] Byl kandidátem práv. Získal rytířský Řád železné koruny.[6]
Zasloužil se o rozvoj pražských parků. Byl členem Společnosti Musea Království českého a Měšťanské besedy.[5] Trvale aktivní byl v městské samosprávě. Během pruské okupace Prahy za prusko-rakouské války patřil mezi hlavní postavy městské rady. 3. ledna 1870[7] byl zvolen starostou Prahy, ale volbu nepřijal a v úřadu nebyl potvrzen.[5] Podle dobového zdroje odmítl ještě během ledna 1870 přijmout funkci purkmistra s ohledem na zdravotní stav.[7]
V 60. letech se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v lednu 1867 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Praha-Nové Město.[8] Mandát zde obhájil ve volbách v březnu 1867.[9]
V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo.[10] V rámci tehdejší pasivní rezistence, praktikované Národní stranou (staročeskou) mandát přestal vykonávat a byl ho v září 1868 zbaven pro absenci,[11] načež byl opakovaně manifestačně zvolen v doplňovacích volbách v září 1869.[12] Uspěl i v zemských volbách roku 1870.[13] Patřil k Národní straně (staročeské), tedy k federalistům.[14]
Zemřel v květnu 1876 po krátké nemoci ve věku 59 let.[6] Jako příčina smrti byl uváděn Blutsturz[14] (krvácení). Podle české úřední zprávy zemřel na tuberkule plic.[15]