Alexandra Koláčková

Andrea Koláčková se narodila 12. dubna 1964^[4][5] v Bruntále.^[1] V letech 1982 až 1987 absolvovala studium výtvarného oboru pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.^[4] V letech 1988 až 1989 byla na roční stáži v keramickém atelieru pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci (praxe v keramické manufaktuře v Opavě).^[4] V roce 2001 se účastnila sympozia „Tradice a možnosti“ (Porcelán, a.s. Dubí).^[4]

Alexandra Koláčková se ve své sochařské praxi věnuje převážně práci s keramickým materiálem.^[4] V její tvorbě určené do veřejného prostoru je patrná orientace na venkovní objekty, které jsou (pro svoji interaktivitu) oblíbené u dětí.^[4] Svá kreativní díla vytváří Andrea Koláčková zejména na základě zadání radnic mnoha obcí, například: Praha, Liberec, Hradec Králové, Zlín, Kladno, České Budějovice, Amersfoort (Nizozemsko), Nijmegen (Nizozemsko), Lipno nad Vltavou a jiné.^[4] V současné době (rok 2020) nachází Koláčková investory i mezi soukromou českou klientelou.^[4] Od roku 2013 představuje pravidelně svoje díla široké veřejnosti v rámci dočasných instalací během sochařských festivalů projektu „Sculpture line“.^[4]

Její tvorba do veřejného prostoru má specificky čitelný autorský rukopis (výrazná barevnost, jednoduché a oblé tvary, smysl pro určitou míru hravosti), jenž se manifestuje barevnými velkoformátovými plastikami z betonu a keramiky.^[4] Pozitivním změnám naladěná část široké veřejnosti přijímá tyto její plastiky s kladným ohlasem mimo jiné i pro fakt, že v odlidštěném a mnohdy fádním veřejném prostoru působí díla Koláčkové jako nepřehlédnutelné a silně opticko–estetické umělecké objekty.^[4]

Spolu se svým manželem Jiřím Koláčkem původně založila Alexandra Koláčková sochařský ateliér, který je zaměřen nejen na užití keramiky v českém veřejném prostoru, ale i na využívání kombinování tradiční technologie práce s hlínou s moderními stavebními postupy (například užití betonu pro plastiky ve veřejném prostoru).^[4] Atelier Alexandry Koláčkové se věnuje (kromě výtvarných kritérií) i problematice povětrnostní a teplotní odolnosti (výkyvy teplot – slunce/mráz v zimních měsících v Česku) venkovních výtvarných realizací (plastik a soch) založených na použití keramických materiálů.

Na začátku tvůrčího procesu (jako prvotní etapa celého projektu) je pohovor s investorem, rekognoskace plánovaného místa, kde bude dílo umístěno a výtvarný návrh předložený k posouzení zadavateli.^[6] Plastika je namodelována ve zmenšeném měřítku (obvykle jako hliněný model) a následně oskenována ručním 3D skenerem, jehož výstupní data se použijí pro přípravu šablon, které budou sloužit pro výrobu vnitřního opěrného modelu plastiky a to již téměř v reálné velikosti.^[6]

Vnitřní model vzniká slepováním a vyztužováním polystyrenových desek.^[6] Ty jsou nařezány podle šablon do požadovaného tvaru plastiky.^[6] Takto vzniklá vnitřní konstrukce musí být ale proporcionálně poněkud menší, neboť bude ještě pokryta vrstvou armovaného betonu.^[6] Vnitřní konstrukce se poté pokrývá armovacími železy, jenž se svařují.^[6] Do této fáze tvorby spadá nejen výběr spojovacích materiálů, ale i posouzení stability statikem, volba vhodné technologie betonování atd.^[6] Nakonec vznikne opěrný model.^[6]

Sochařsky tradičním způsobem se na opěrný model nanese pokud možno pravidelná vrstva hlíny.^[6] Ta je sochařsky řemeslným způsobem (poměrně rychle, aby nedošlo k nerovnoměrnému vysychání velkého objemu hlíny a jejímu popraskání) upravena do finální podoby.^[6] Následně je budoucí keramická plastika rozdělena spárami na menší nepravidelné oblasti a rozřezána na malé díly.^[6] Vzniklé spáry se „nemaskují“, ale „přiznávají“, neboť jsou nejen nutným technologickým prvkem, ale i žádaným výtvarným prvkem (a někdy se kombinují např. i s mozaikou).^[6]

Vzniklé malé hliněné díly se pečlivě zadokumentují (očíslují a označí) tak, aby byla zajištěna jejich jednoznačná poloha na výsledné plastice.^[6] Po začištění hran následuje rovnoměrné sušení malých dílů v sušicí peci.^[6] Po vysokém výpalu dílků v elektrické peci následuje jejich glazování barevnými glazurami a opětovné vypálení glazury v elektrické peci.^[6] Z malých nepravidelných hliněných dílků tak vzniknou hotové barevné „kachle“, jenž se lepí na betonový podklad a spáry mezi nimi se vyplní vhodnou spárovací hmotou.^[6]

Některé mechanicky exponované části plastiky, které by byly náchylnější k poškození (zejména u plastik do veřejného prostoru) nebo jisté detaily sochy, jenž je třeba umělecky akcentovat se „zodolňují“ použitím bronzových částí.^[6] Hotové plastiky mají svoji hmotnost a tak se nakládají, transportují a instalují na cílové místo určení pomocí manipulační techniky a podle předem vypracovaného harmonogramu (plánu).^[6] Završením celého procesu je slavnostní odhalení plastiky a její předání „do užívání“ zadavateli (investorovi).^[6]

• 2001 – „Želva“, hravé sezení pro nejmenší děti a rodiče u Terminálu MHD v Liberci^[4]
• 2002 – Plastiky v parku, součást revitalizačního projektu sídliště Rochlice v Liberci, materiál: šamot, mozaika, železo^[4]
• 2003 – Vodní hřiště, Dětský Koutek v Lidových Sadech v Liberci^[4]
• 2005 – „Barevná zvířata“, keramické plastiky v parku u Letenského zámečku, Praha 7^[4]
• 2005 – Autorské dětské hřiště v parku Stromovka, Praha 6, Bubeneč^[4]
• 2007 – Přírodní dětské hřiště, Bedřichov v Jizerských horách, materiál: šamot, beton, železo^[4]
• 2007 – „Táta a Máma“, velké keramické figury pro hřiště v Centrálním Parku ve Stodůlkách, Praha 13^[4]
• 2008 – „Tanečníci“, plastiky v parku Gajerova Kasárna, Hradec Králové, materiál: keramika, beton, bronz^[4]
• 2008 – „Křížová cesta“, Bedřichov v Jizerských horách, materiál: kámen, železo^[4]
• 2010 – Keramické Brány „Torii“, Kai park, Vathorst, Amersfoort. Součást developerského projektu WEST8 Urban Design & Landscape architecture a města Amersfoortu, Nizozemsko^[4]
• 2010 – „Dvouhlavé zvíře“, Panská zahrada; Praha 13; beton + glazovaná keramika^[7]
• 2011 – Fontána v Panské zahradě, městský park na sídlišti Stodůlky, Praha 13^[4]
• 2011 – „Masky“, sídliště Lužiny, Praha 13^[4]
• 2012 – Venkovní keramická lavice v komplexu Thermion Lent, Nijmegen, Nizozemsko^[4]
• 2014 – „Kočka“, plastika v zámecké zahradě, Petrovice u Karviné^[4]
• 2014 – „Animalito", zvířecí plastika na soukromý kruhový objezd, Brno Soběšice^[4]
• 2015 – „Čevava“, hravá plastika – fontána, zadavatel ČEVAK s.r.o., České Budějovice^[4]
• 2015 – „Obrryba“, plastika – fontána, marína v Lipně nad Vltavou^[4]
• 2016 – „Kočka“, plastika pro developerský projekt bydlení pro mladé rodiny, Veverská Bítýška^[4]
• 2017 – Plastiky zvířat pro nový park „Park Zoologická“, ulice Dr. Foustky, Kladno^[4]
• 2018 – Plastiky „Sportovci“, park Stromovka, České Budějovice^[4]
• 2020 – Dvojice plastik nazvaná jako jedna instalace (v rámci mezinárodního sochařského festivalu „Sculpture line“ 2020) „Dvě křesla“ (anglicky: Two armchairs) umístěná ve veřejném prostoru (u vstupu na Dětský ostrov v Praze 5 na Smíchově na Janáčkově nábřeží)^[2]

• Ukázky některých realizací ve veřejném prostoru
• 
  Dílo „Táta a Máma“; velké keramické figury na hřišti v Centrálním Parku ve Stodůlkách, Praha 13 (2007)
• 
  Přírodní dětské hřiště, Bedřichov v Jizerských horách (2007)
• 
  Jedna z plastik v parku Gajerova Kasárna, Hradec Králové (2008)
• 
  Dvohlavé zvíře, Panská zahrada; Praha 13; (2010)
• 
  Dílo „Masky“, Praha 13 (2011)
• 
  Dílo „Masky“, Praha 13 (2011)
• 
  Dílo „Sofa“; Praha-Libeň, Budínova – keramická plastika (2012)
• 
  Dílo „Velká hračka“ vystavené na náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích v rámci výstavy Umění ve městě 2014
• 
  Dílo „Keramické křeslo“ vystavené v Hluboké nad Vltavou v rámci výstavy Umění ve městě 2014
• 
  Dílo „Zvíře“ vystavené na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích v rámci výstavy Umění ve městě 2015
• 
  Dílo „Křeslo“ u radnice v Českých Budějovicích v rámci výstavy Umění ve městě 2015
• 
  Dolní Břežany – náměstí, plastika „Křeslo“ (2015)
• 
  Dilo „Sedící postava“; Starý Plzenec, okres Plzeň-město; Masarykovo náměstí (2018)
• 
  První ze dvou křesel z díla „Dvě křesla“ – Sculpture line 2020
• 
  Druhé ze dvou křesel z díla „Dvě křesla“ – Sculpture line 2020

• 1998 – samostatná výstava Galerie Studna, Liberec^[4]
• 1999 – samostatná výstava Galerie Hefaistos, Děčín^[4]
• 2001 – účast na Salon de la Ceramique, Saint – Cerque, Švýcarsko^[4]
• 2001 – společná výstava Alexandra Koláčková a Michal Halva, Chodovská tvrz, Praha 4^[4]
• 2004 – Galerie Observant, Amersfoort, Nizozemsko^[4]
• 2005 – Mezinárodní přehlídka keramické tvorby, Agentura českého keramického designu, Český Krumlov^[4]
• 2012 – „Big Toys“ – individuální projekt v rámci 11. ročníku ArtPrague 2012, Galerie Mánes^[4]
• 2012 – Účast na Kladenském salonu, Městská galerie Kladno^[4]
• 2013 – „Křesla pro město“ – venkovní expozice na náměstí Franze Kafky na Starém Městě v Praze v rámci 15. ročníku Designbloku^[4]
• 2014 – Umění ve městě 2014 – sochařská výstava v ulicích Českých Budějovic^[4]
• 2014 – Instalace barevných keramických křesel v Danube House v River City v Karlíně^[4]
• 2015 – Sculpture line 2015 – instalace keramického sofa, Černá labuť, Na Poříčí, Praha^[4]
• 2016 – Sculpture line 2016 – trvalá instalace keramického sofa, dialyzační centrum BBraun, Fakultní nemocnice Bulovka^[4]
• 2017 – Sculpture line 2017 – instalace plastiky „Ruka“, náměstí Jiřího z Poděbrad, Praha^[4]
• 2018 – Sculpture line 2018 – instalace plastiky „Druhá ruka“, Plzeň^[4]
• 2018 – Sculpture line 2018 – instalace plastiky „Sedící postava“, areál Kaštanová, Brno^[4]
• 2020 – Sculpture line 2020 – instalace plastiky „Dvě křesla“, Praha 5, Smíchov, Janáčkovo nábřeží^[2]

• Alexandra Koláčková: atelier: large scale: ceramic artwork: 2000–2010. (grafický návrh: Pavel Akrman; fotograf: Jiří Jiroutek); Janov nad Nisou: Stavby Koláček, 2010. 83 stran

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandra Koláčková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandra Koláčková
• Alexandra Koláčková v informačním systému abART