Albrechtův vrch
Albrechtův vrch je skalistá enkláva – součást Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí.[pozn. 1] Oblast označená jako Albrechtův vrch o celkové rozloze 0,7 ha se nachází v katastrálním území pražských Jinonic (Praha 5)[2] a těsně přiléhá k západnímu okraji jinonické retenční nádrže Asuán. Součástí této lokality je i miniarboretum Albrechtův vrch.
 | |
|---|---|
 Pohled na východní část Albrechtova vrchu z louky na jeho úpatí | |
| Základní informace | |
| Nadm. výška | 280–305 m n. m. |
| Rozloha | 0,7 ha |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Obvod | Praha 5 |
| Umístění | Jinonice |
| Souřadnice | 50°2′40,29″ s. š., 14°20′43,45″ v. d. |
  Albrechtův vrch Albrechtův vrch na mapě Prahy | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Původ jména
Jméno Albertova vrchu bylo nejspíše odvozeno od majitele Jinonic šlechtice Albrechta Pfefferkorna z Ottopachu, který v roce 1610 za 17 400 kop míšeňských grošů zakoupil Butovice a jemuž patřila i selská usedlost stávající na vrchu a také orná půda na terasách v dolní partii vrchu.[2]
Rozdělení oblasti
Oblast můžeme pomyslně rozdělit zhruba na dvě části a to podle hranice tvořené meandrovitým tokem Prokopského potoka, jenž tudy protéká (a ústí do retenční nádrže Asuán).[3] V okolí oblasti se ještě obdělává několik polí, ale většina ploch zarůstá.[1] Albrechtův vrch je součástí Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí a je zde zakázána veškerá stavební činnost.[1]
Skupina skal – vrch
Severně od koryta potoka se nachází skupina skal sopečného původu[4] s opticky dominantním diabasovým kopcem s vyhlídkou (305 m n. m.).[3][2] Před 425 milióny let[4][1] byl tento vršek činnou sopkou omývanou silurským mořem.[2] Skladba hornin magmatického původu v podloží kopce ovlivňuje složení místních rostlinných společenstev, a tak se zde vyskytují i některé chráněné suchomilné a teplomilné stepní rostliny (teplomilná společenstva skalních stepí).[2]
Sad
Jižně od koryta Prokopského potoka[3] se nachází pozemek starého sadu, který patřil až do 6. dubna 1923 k rodovému majetku Schwarzenbergů.[2] Od tohoto data přešlo (na základě trhové smlouvy) vlastnictví pozemku na hlavní město Prahu.[2] Pozemek byl veden jako role (pole), což dokládají ještě i letecké snímky z roku 1938.[2] V 50. letech 20. století zde byl postaven malý dům (zemědělská usedlost[1] sloužila coby nevelké zahradnictví) a z té doby pochází i výsadba jabloní, jež jsou zde (v podobě starých stromů, často zarostlých v keřích a nepřístupných křoviscích[1]) přítomny dosud (rok 2021).[2] V 80. letech 20. století zbyly z domu jen pozůstatky; části domu jsou v sadu dosud (rok 2021).[2] Postupem času oblast chátrala.[2] Podle hrubého časově–místního rozdělení má sad Albrechtův vrch tři rozdílné části (starý sad, jabloňová alej, slivoně).[2]
Starý původní sad
Tento sad je ten původní, kde rostou letité jabloně, které byly vysázeny spolu se vznikem zahradnictví v 50. letech 20. století.[2] Sad nebyl podroben analýze odrůd, ale v roce 2019 čítal: 18 jabloní, 2 torza jabloní a 1 hrušeň. Staré jabloně stále bohatě plodí (stav k roku 2019).[2]
Druhá alejová část (jabloně)
Tato část sadu se skládá z nově vysazených jabloní. V roce 2010 zde bylo vysazeno 7 jabloní a v následujícím roce (2011) byla v blízkosti sadu vysázena jabloňová alej (odrůdy: Syreček úřetický, Řehtáč soudkovitý, Zvonkové, Matčino, Malinové podzimní, Panenské české).[2] Tato alej asi 20 stromů obsahuje i staré odrůdy jabloní (Matčino, Otcovo a další).[2] Nově vysazené stromy v této části aleje začínají již plodit (stav k roku 2019).[2]
Třetí část (slivoně)
Na alej jabloní navázala plocha dvaceti slivoní, vysázená zde v roce 2018.[2] Jedná se tyto staré odrůdy: švestka domácí, Chrudimská, Nancyská, Malvazinka a Wazonova renklóda.[2] Nové slivoně ještě neplodí (stav k roku 2019).[2]
Arboretum Albrechtův vrch
Oficiálně je zdejší sbírka živých dřevin (dendrologická zahrada původních dřevin Pražské kotliny) označována jako Miniarboretum Albrechtův vrch, je v péči firmy ROZA Mšec s.r.o. a projekt zbudování (a průběžní údržby) arboreta byl a je financován Odborem ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy.[5] Arboretum se člení do čtyř pomyslných segmentů[4] (sekcí).[6][pozn. 2]
Šípáková doubrava
Na výsluních a skalnatých svazích teplých a suchých oblastí s měkkou a prohřátou půdou[7] se nacházejí teplomilné šípákové doubravy, jejichž jméno je odvozeno od dubu pýřitého – lidově nazývaného dub šípák.[7] Tato dřeviny obsazující převážně vápnité substráty, vyznačují se specificky vykrojeným listem a obvykle bizarně zakrouceným kmenem.[7] Jejich stanovištěm jsou především bazifilní teplomilné typy sušších lesních porostů. V ostatních enklávách a dalších místech Přírodní rezervace (PR) Prokopské údolí je tento typ vegetačního společenství poměrně častý.
Ovocný sad
Ještě v 70. letech 20. století se na venkovských zahradách pěstovaly jiné odrůdy ovocných dřevin, které ale byly postupem času nahrazeny novými odrůdami odolnějšími proti škůdcům a s většími výnosy.[8] Trend rozšiřující se nabídky ovoce v obchodních sítích i změny způsobu života spotřebitelů znamenal praktický zánik pěstování některých odrůd a jejich vytrácení se z lidské paměti.[8]
Spolu se změnou odrůd došlo v průběhu let i ke změně výšek kmenů ovocných stromů.[8] Praktickou výhodou vysokokmenů (dnes již běžně komerčně v zahradnictvích nedostupných) byla možnost pod stromy sekat trávu pro hospodářské zvířectvo nebo tam pěstovat případně i jiné plodiny.[8] Vysokokmeny byly nevýhodné při postřikování a prořezávání stromů a hlavně při sklizni plodů.[8] Snadnější přístupnost k plodům a při ošetřování dřevin zajistily oblíbené polokmeny nebo dnes (2021) nejčastější čtvrtkmeny.[8]
V ovocném sadu (označovaném jako „babiččiny odrůdy“) byly vysazeny a vyskytují se představitelé následujících odrůd stromů:[8]
- jabloní: malinové holovouské; panenské české; parména zlatá zimní; astrachán bílý; kožená reneta zimní; matčino; malinové hornokrajské a sudetská reneta;
- hrušní: krvavka; špinka; máslovka Amanliská; Herbertova máslovka;
- slivoní: Oulinská renkloda.
- Odrůdy jablek (Ilustrační fotografie)
Kromě těchto (vesměs vysokokmenných) odrůd ovocných stromů (jabloně, hrušně a slivoně) jsou zde zastoupeny i exempláře následujících druhů dřevin: dřín obecný; klokoč zpeřený; meruzalka alpská a aronie černá (černoplodá).[8]
- Další dřeviny (Ilustrační fotografie)
Temnoplodec – Aronia melanocarpa (plody)
.jpg)
.jpg)
Méně známé ovoce
Dnes dovážené plody ze zahraničí postupně vytlačily z povědomí i trhu obdobné druhy ovoce, které naši předkové kdysi sice na území Československa pěstovali,[4] ale péče o tyto odrůdy byla obtížná nebo bylo pracné finální zpracování jejich plodů.[9] Tyto dřeviny se tak ze zahrad a sadů postupně přesunuly do parků a arboret a funkce výživová a ekonomická se pozvolna zredukovala jen na účel okrasný.[9]
V této části miniarboreta (sekce méně známé ovoce; celkem je zde 10 druhů dřevin[9]) jsou k vidění následující druhy a odrůdy dřevin:[9] ořešák královský, jeřáb obecný a jeřáb oskeruše, morušovník černý a morušovník bílý, mišpule velkoplodá a kdouloň obecná.[9]
- Méně známé dřeviny (ilustrační fotografie)
.JPG)
_JPG1a.jpg)
.jpg)
Množinu druhů a odrůd „méně známého ovoce“ doplňují i původně plané rostliny, ze kterých byly postupem času vyšlechtěny bohatě plodící dřeviny.[9] Tuto skupinu reprezentují exempláře jabloně lesní, hrušně polničky a třešně ptačí.[9]
- Plané dřeviny (ilustrační fotografie)
Dubohabřina
Dubohabrovým hájům se daří na středně vlhkých půdách s rozmanitým podložím.[5] Kdysi pokrývaly značnou část území Československé republiky ještě než byly vykáceny a nahrazeny ekonomicky vhodnějšími monokulturami převážně smrkových porostů.[5] Hlavními dřevinami dubohabřin (jak název napovídá) jsou dub zimní (v nižších polohách dub letní) a habr obecný.[5]
V miniarboretu Albrechtův vrch (sekce dubohabřina; celkem je zde 8 druhů dřevin[5]) jsou zastoupeny především dub letní a habr obecný, ale vyskytuje se zde i topol černý,[5] jenž zde zůstal v několika exemplářích jako větší část původního topolového háje.[4][pozn. 3] Vysazené stromy v dubohabřině doprovází v arboretu i na jaře bíle kvetoucí hloh jednosemenný.[5] Keřové patro je reprezentováno dřínem obecným, lískou obecnou, brslenem evropským a zimolezem pýřitým.[5]
- Dřebiny dubohabřiny (ilustrační fotografie)
.jpg)
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Albrechtův vrch na Wikimedia Commons - Albrechtův vrch Praha 5 (Jinonice) na YouTube – Datum: 19. dubna 2021; stopáž: 16 vteřin
