Akce pro klima

Způsobem, který může vést ke snížení emisí uhlíku a přijetí alternativ, může být zavedení daní, jako je kupříkladu uhlíková daň, která se určuje podle obsahu uhlíku ve fosilních palivech.^[2]

Divestice "od" fosilních paliv jsou kroky vedoucí ke stažení investičních aktiv, které mohou zahrnovat akcie, dluhopisy a investiční fondy společností, které se podílí na těžbě fosilních paliv. Tyto kroky by měly vést ke snížení emisí, které mají oteplující účinek.^[3]

Odborníci na finance (např. Bank of England či Goldman Sachs) vyjadřují názor, že projekty, které se zaměřují na těžbu fosilních paliv, budou vzhledem k budoucím opatřením v oblasti klimatu ztrácet svoji hodnotu a stanou se bezcennými.^[4] Aby globální oteplení nepřesáhlo hranice 2 K, mnoho zatím nevytěžených fosilních paliv bude muset zůstat ponecháno v zemi.^[5]

Jaká bude uhlíková stopa a množství ostatních vypuštěných emisí připadající na nové generace elektrických dopravních prostředků, to záleží na technologiích, jakými bude vyráběna ta přídavná elektřina, kterou budou využívat. U akumulátorových vozidel pak i na životním cyklu jejich baterií.

Využívání obnovitelných zdrojů energie, jako jsou solární či větrné elektrárny, v posledních letech významně roste. K širšímu přijetí a rozšíření by mohlo pomoci zejména "zpoplatnění uhlíku" zmíněné v rubrice Daně.

Kjótský protokol (vstoupil v platnost v roce 2005) je mezinárodní smlouva, která rozšiřuje Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu (UNFCCC) z roku 1992, která zavazuje smluvní strany k redukci emisí skleníkových plynů.^[6] Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emisi skleníkových plynů o 5,2 %.

Klimatická konference v Paříži (COP21) vyústila v přijetí Pařížské dohody, jejímž základem je udržet globální oteplování pod 2 °C, nejlépe se přiblížit hodnotě 1,5 °C ve srovnání s předindustriální érou, přičemž součástí této dohody je také finanční pomoc rozvojovým zemím. Dohoda by měla procházet revizí každých 5 let.^[7]

Evropský program pro změny klimatu (European Climate Change Programme, ECCP) je souhrn strategií, které by měly vést k redukci emisí skleníkových plynů a vést k zavedení alternativních zdrojů energie. Americkou obdobou je Plán opatření v oblasti klimatu (Climate Action Plan, CAP).

Proces propadu uhlíku může vázat oxid uhličitý biologickou nebo průmyslovou cestou. Biologická spočívá především ve zlepšení a posílení programů pro hospodaření v lesích v rozvojových zemích po zastavení odlesňování. Obnovou lesa a nárůstem jeho nadzemní i podzemní biomasy se oxid uhličitý odebírá z ovzduší a uhlík se váže v organických látkách.^[1]

Podle Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA) vede konvenční hospodaření s půdou k produkci a emisím oxidu dusného, jednoho z hlavních skleníkových plynů. Mezi způsoby, které vedou ke zvýšeným emisím N₂O patří použití umělých hnojiv, nevhodné způsoby zavlažování a obdělávání půdy. Nevhodný způsob obhospodařování půdy může za více než polovinu emisí ze zemědělského sektoru. Významný podíl má také chov hospodářských zvířat, která při trávení vyprodukují velké množství metanu, a také pěstování rýže.^[8]

K metodám, které významně zvyšují podíl uchovaného uhlíku v půdě, patří bezorebné obdělávání půdy, mulčování, vhodné osevní postupy, tedy metody, které se používají spíše v ekologickém než v konvenčním zemědělství.^[9][10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Climate Action na anglické Wikipedii.

• Adaptace na globální oteplování
• Zmírňování změny klimatu

• http://www.climateactionprogramme.org/ – stránky organizace Climate Action, která má smlouvu s UNEP.
• http://climateactiontracker.org/ – přehled závazků a činů jednotlivých zemí
• http://www.caneurope.org/ – Climate Action Network Europe