Dějiny 18. dynastie
Na sklonku druhého přechodného období vládla 17. dynastie jihu Egypta se sídlem v Thébách a sever Egypta byl ovládán Hyksósy se sídlem v Avarisu. Historie Egypta se rozmělnila, všeobecný úpadek vyústil v odpor proti hyksoské vládě, representovaný faraonem Kamosem (~1540 př. n. l.).[2][1] Po něm nastoupil na trůn Ahmose I. Ten bývá řazen už k nové 18. dynastii, přestože byl pravděpodobně bratrem Kamose. Tato změna je způsobena nástupem období Nové říše a vyhnáním Hyksósů.
Také se označuje za dynastii, která Egypt nejen konsolidovala, ale také přivedla k prosperitě a ke značnému rozšíření říše v době vlády Thutmose IV., a to až do oblasti současné Sýrie. Na jihu pak až do Núbie s bohatými ložisky zlata. Na druhé straně bohatství a vzrůstající moc kněží Amonova kultu a oslabení moci faraona vedly k náboženské reformě, v začátku již v období vlády faraona Amenhotepa III. a pak zejména jeho následníka – syna Amenhotepa IV./Achnatona, k prosazení slunečního kultu se symbolem slunečního kotouče a tím i k oslabení vlivu kněží Amonova kultu v Thebách. Achnaton zakládá nové hlavní město Achetaton, dnes se tato lokalita nazývá Amarna, a proto je toto období nazýváno jako Amarnské období. V neposlední řadě se věhlas 18. dynastie zakládá na zkoumání zachovaných mumií[3][4][5] a také na oslnivé výbavě hrobky faraona Tutanchamona. V závěru 18. dynastie, někdy v době Tutanchamonova úmrtí (~1324 př. n. l.), se moc opět dramaticky navrátila ke kultu boha Amona a jeho kněžím v Thébách. Faraon Achnaton byl zavržen, jeho monumenty rozbořeny a jeho symboly vymazány z panteonu faraonů. Tento proces zatracení náboženského reformátora a dominantního slunečního kultu byl dovršen v následující 19. dynastii.
Panovníci
Symbol slunečního boha Ra
Socha Achnatona, Egyptské muzeum Káhira
Howard Carter při objevu hrobky Tutanchamona, 1922
Poznámky
Reference
Související články
Literatura
- Clayton Peter, Chronicle of The Pharaohs, Thames&Hudson Ltd, London 1994 [1]
- Gauthier Hanri, Livre des Rois d'Egypte, De l'Institue Français, Cairo 1912, [2]
Externí odkazy