Černý lom (Dalejské údolí)
Černý lom v Dalejském údolí je původně stěnový lom nazývaný Kamčatka.[1][2] Lom se nachází v nadmořské výšce 307 m[3] v Dalejském údolí u pražských Řeporyj, katastrálně patří k Holyni (Praha 5).[1] V roce 1923 jej podle tmavých silurských vápenců[2] pojmenoval jako Černý lom sběratel zkamenělin František Hanuš (1860–1937).[1] Původně až 275 metrů dlouhý lom s 30 metrů vysokou stěnou obsahoval v nadloží černých vápenců (nejvyššího siluru) světlé vysokoprocentní vápence, které byly obzvlášť vhodné pro výrobu vápna.[1] Tyto světlé vápence vznikly ve spodním devonu usazováním v teplém moři, když se prehistorický mikrokontinent Perunika posunul do blízkosti rovníkového pásma.[1] Kolem roku 1919 byla těžba vápence v lomu Kamčatka ukončena.[1] Následně byla většina dna opuštěného vápencového lomu zavezena vysokou vrstvou těžebního odpadu, který pocházel z lomu Vokounka a z lomu Rokle (na protější straně Dalejského údolí).[1] V Černém lomu a jeho bezprostředním okolí lze nalézt sběrem v kamenné suti části pravěkých lilijic.[3]
 | |
|---|---|
.jpg) Černý lom (Kamčatka) v Dalejském údolí (2014) | |
| Základní informace | |
| Nadm. výška | 307 m n. m. |
| Poloha | |
| Stát |  Česko |
| Okres | Praha |
| Umístění | Praha 5 Holyně |
| Souřadnice | 50°1′53,41″ s. š., 14°20′10,92″ v. d. |
  Černý lom Černý lom na mapě Prahy | |
| Další informace | |
 Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Podrobněji
Rozhodnutím Mezinárodního geologického kongresu v Montrealu v roce 1972 byl (jako první na světě) stanoven v Čechách na Klonku u Suchomast (asi 8 km jižně od Berouna) tzv. mezinárodní standard (mezinárodní stratotyp) pro celosvětově platnou hranici mezi silurem a devonem (před cca 418 miliony let).[1][pozn. 1] Toto rozhraní mezi dvěma historickými geologickými obdobími (periodami) prvohor[3] je na východní stěně Černého lomu ve spodní části zrnitých narůžovělých vápenců.[1] A jsou to právě ony narůžovělé vápence, kde se vyskytují zkameněliny označované jako lobolity.[1]
Lilijice
V prvohorách a druhohorách dosáhla třída evolučně nejstarších žijících mořských ostnokožců (s kostrou složenou z vápnitých destiček)[6] nazývaná mořské Lilijice (Crinoidea; krinoidi) největšího rozvoje.[6] Obecně se vyznačovali tělem tvořeným dlouhým stonkem a korunou[6] (koruna byla tvořena kalichem a z něho se dále rozpínala rozvětvená dlouhá a velmi pohyblivá ramena).[7] V prvohorách existovaly dvě jejich ekologické formy:
- Bentonická forma lilijic byla pevně přisedlá (přirostlá) svými kořenovými výrůstky k mořskému dnu;
- Planktonická forma lilijic byla plovoucí, za tím účelem opatřená dutým kulovitým orgánem fungujícím coby plovák,[2] který lilijici udržoval ve vznosu.[7][8]
Plováky planktonických prvohorních mořských lilijic byly tvořeny soustavou několika nepravidelných komůrek, přepážek a dutých trubic[8] naplněnými plynem a jejich fosilní nálezy se označují termínem lobolity.[7] Tyto unikátní (vzácné) zkameněliny (fosilie) „plováků“ se nacházejí jen v České republice a na několika málo místech světa[8] (například v Maroku).[7]
Kromě poměrně vzácných lobolitů se z fosilizovaných (prvohorních / druhohorních) lilijic nejčastěji nacházejí jen drobné kulaté články jejich stonků (někdy i s pěticípou hvězdičkou)[1][6] Rezavé silně zvětralé vápence (datované do nejvyššího siluru) skrývají malé ramenonožce Dayia bohemica[9] o velikosti třešňové pecky.[1] V severní stěně Černého lomu na povrchu tmavých vápenců je možno nalézt lesklé úlomky ramenonožců.[1] Nejvyšší silur je ohraničen výskytem trilobita Tetinia minuta,[10] nejnižší devon poznáme dle trilobitů ze skupiny druhu Warburgella rugulosa.[4][11] Sled hornin devonu pak zde pokračuje kotýsskými vápenci,[12] jež jsou chudé na zkameněliny a které náležejí (dle geologického času) ke stupni vyšší lochkov.[4][pozn. 2]
Lobolitová stráň
Sběratel zkamenělin František Hanuš (1860–1937) pojmenoval západní část Černého lomu (situovanou blíže k lomu Mušlovka) termínem „Lobolitová stráň“.[1][14] Tato stráň je ve své horní části tvořena zvětralými rezavými vápenci.[1] Lokalita se vyznačovala tím, že po jarním tání tu bylo možno nacházet jako menší míč veliké lobolity rodu Scyphocrinites. Jejich stěny měli tloušťku několik milimetrů a uvnitř kulovitého plováku uzavíraly duté komory.[1]
Galerie
Fosilie lilijce Scyphocrinites (silur, Maroko, exponát z regionálního přírodovědného muzea v bulharském Plovdivu; ilustrační fotografie)
Fosilní průřezy stonků lilijic nalezených na Lobolitové stráni nedaleko Černého lomu
.jpg)
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články
- Dalejský profil
- Rudolf Barta (podnikatel)
- Turistická značená trasa 3063
- Klonk
- Lom Mušlovka
- František Hanuš
Externí odkazy
- KALCITOVÁ JESKYNĚ - částečně umělá / lom Vokounka, Dalejské údolí, Praha na YouTube – Datum: 12. června 2021; Autor: Folklor Rataj; Stopáž: 2 minuty a 8 sekund
Obrázky, zvuky či videa k tématu Černý lom (Dalejské údolí) na Wikimedia Commons
