Čejč

Původní podoba názvu vesnice byla Čaječ a byla odvozena od osobního jména Čajek, což byla domácká podoba některého jména obsahujícího -čaj (Dobročaj, Bolečaj apod., jde o základ slovesa čajati – "čekat, očekávat"). Význam místního jména byl „Čajkův majetek“. Z nepřímých pádů (Čajče, Čajči) vznikl nový tvar Čajč změněný pravidelnou hláskovou změnou ča > če na Čejč, který je už v nejstarších dokladech (ale podoba Čajč zapsána ještě 1368 a dochována v místním nářečí).^[5]

První zmínka o obci je z roku 1222, kdy patřila klášteru cisterciaček Porta coeli u Tišnova. Během husitských válek ves pustne a roku 1459 se uvádí vyloženě jako pustá. V roce 1771 byla ves osídlena jednak Moravskými Slováky, jednak francouzskými kolonisty. Jejich třicet chalup roku 1782 vyhořelo, hned však byly obnoveny.

Během Prusko-rakouské války obsadila 15. července 1866 obec pruská armáda, která sem zavlekla epidemii cholery. Zemřelo 40 obyvatel a 3 pruští vojáci, mezi nimi i generálporučík Friedrich von Clausewitz, který zde byl pohřben. Armáda pak odešla 1. října.

V roce 1897 byla dána do provozu železniční trať Hodonín–Zaječí, roku 1908 železniční trať Čejč – Uhřice u Kyjova – Ždánice.

V katastru Čejče se jihovýchodně od Horákovy farmy, bývalého státního statku, původně dvora Čenkov, dříve rozkládalo slané Čejčské jezero, tzv. Bezedňák, které však bylo vysušeno v 19. století z důvodu pěstování cukrové řepy.^[6] Ve 20. století se v důsledku zanášení odvodňovacího kanálu jezero opět naplnilo, avšak roku 1965 bylo z rozhodnutí tehdejších komunistických politiků opět odvodněno. Na jihovýchodě obce se nacházejí chráněné lokality: Čejčský a Čejkovické Špidláky, východně tzv. Výchoz, kde bylo ve vystupující vrstvě objeveno méně kvalitní uhlí – lignit. V dřívějších dobách se zde vyskytovalo moře, z tohoto důvodu se zde vyskytují slanomilné rostliny.^[6]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.^{[7][8][9][10]}

V letech 2002 až 2016 byla starostkou Marta Výmolová. Na zasedání zastupitelstva 3. února 2016 byla odvolána, novým starostou byl zvolen Ing. Jan Koutný (KDU-ČSL).^[11]

• Socha sv. Kajetána z roku 1722. Na přední straně podstavce je nápis: S. Caietane ora pro nobis crucifixum. Na zadní straně je údaj o zhotovitelce Marii Antonii Czoborové: Erexit Maria Antonie ta. Princeps de Lichtenstein 17.22 6. May. Hraběnku Czoborovou na tomto místě údajně vyhodil manžel z jedoucího kočáru a zázrakem se jí nic nestalo.
• Kostel sv. Vendelína z let 1729–1731. V roce 1937 prošel kostelík přestavbou. Ve věži je zavěšen zvon sv. Donáta z roku 1747 a sv. Cyrila a Metoděje z roku 1923. Oltářní obraz zobrazuje sv. Vendelína čtoucího Písmo a obklopeného domácími zvířaty. Nad horním okrajem je chronogram ukrývající letopočet 1731: O reX et pastor et abbas WenDeLIne tV peCora nostra DefenDe a LVe (v překladu: Ó králi a pastýři a opate Vendelíne, chraň náš dobytek před nákazou).
• Kaple sv. Rocha u vlakového nádraží připomíná cholerové epidemie z let 1836 (15 obětí), 1849 (7 obětí) nebo 1866 (44 obětí).
• Náhrobek pruského generálporučíka Friedricha von Clausewitz z období prusko-rakouské války v místním parku s textem: Zde odpočívá v Pánu Friedrich von Clausewitz, generálporučík, narozen v Burgu v Prusku 1807, zemřel na choleru v Čejči 31. července 1866.^[12] V roce 2011 byl náhrobek opraven.^[13] Byl synovcem pruského generála Carla von Clausewitz a také nejvyšším důstojníkem pruské armády, který byl pohřben na území dnešní České republiky.^[14]
• Sousoší sv. Rodiny z roku 1920 v místním parku
• Kříž u č. p. 29. Původně byl umístěn asi 100 metrů severoseverovýchodně u křižovatky.
• Pamětní deska T. G. Masaryka na budově v bývalém velkostatku – kde se učil kovářem v roce 1865/66.
• Pamětní deska T. G. Masaryka na domě č. p. 93.
• Pamětní deska pilotům z 2. Světové války ve Velké Británii, František Masařík a František Vindiš.
• Špidláky, přírodní rezervace
• Výchoz, přírodní památka
• Kobylská skála, vyvýšenina 264 m n/m, asi 2,5 západně od obce, bývalý lom kamene i písku: navržena jako přírodní památka s ochranným pásmem.
• Znak Lichtenštejnů a Hrzánů nad vchodem do panské sýpky z 18. století. Již není.

• Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), československý prezident, v Čejči na statku se učil kovářem
• Františka Svobodová-Goldmannová - sběratelka, etnografka, sepsala v Čejči a okolí knihu Říkadla a hry slováckých dětí. Pochována na zdejším hřbitově.
• Svoboda Antonín Dobroslav, nar. 17. 1. 1861 Vršatské Podhradie, zemř. 1. 7. 1922 Čejč. Od r. 1902 jako nadučitel v Čejči a okolí sbíral písně pro sběratelskou akci NPVR zaslal L. Janáčkovi v r. 1910 pro sběratelskou akci NPVR 17 místních písní. (Jan Pavlík - Návraty kyjovska 1991)
• Antonín Drdácký učitel a kronikář (+ 3. 12. 1927)
• Fabián Slabý (1882–1954) filolog a literární historik
• Antonín Vojáček učitel hry na housle, primáš cimbálky (+ 26. 5. 1982)
• Bohumír Petrla (1887–1974), legionář, který 5. října 1917 unesl torpédovku Tb 11 v Šibeniku^[15]
• Ludvík Svoboda (1903–1977), filosof, profesor Univerzity Karlovy v Praze
• František Masařík (1918–1988), účastník bitvy o Británii
• František Vindiš (1918–1988), účastník bitvy o Británii
• Josef Válek primáš cimbálky Mládí
• Jaroslav Zaviačič (* 1939), expert v psaní na stroji, člen mezinárodní organizace Intersteno
• Jožka Černý (* 1942 na č. p. 5), zpěvák moravských a slováckých lidových písní
• Miroslav Bravenec (1945–2011), akademický malíř
• Zdeněk Grmolec (* 1947) středoškolský učitel a spisovatel

• HLAVINKA, Karel. Založení francouzské obce Čejče. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926. 50 s.  http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:69178d01-9973-11e8-9b22-5ef3fc9ae867?page=uuid:c344da70-9b18-11e8-a1e1-005056827e51&fulltext=KAREL%20HLAVINKA%20ZALO%C5%BDEN%C3%8D od str. 566.
• HLAVINKA, Karel. Vlastivěda moravská II - HODONSKÝ OKRES. Brno: Musejní spolek v Brně, 1926. 261 s.  http://www.digitalniknihovna.cz/mzk/view/uuid:3ffb22b9-dde8-4a93-b4f9-7eb3f9242f73?page=uuid:8643a788-50a3-11e5-8200-0050569d679d Čejč od str. 139
• HRDLIČKA, Rudolf. Rudá Armáda osvobozuje Moravu. vydal Mír, v Brně 1948 str. 51 - 56.
• HOLEŠÍNSKÝ, Pavel. Městečko Čejč. Čejč: MNV Čejč, 1971. 
• GOTTLAND, Miloslav. Mizející svět. Čejč: Obecní úřad Čejč, 2001. 122 s. ISBN 978-80-85834-98-7. 
• JAN, Libor; ŠTĚPÁNEK, Václav. Čejč - Dějiny slovácké obce. Čejč-Boskovice: nakladatelství František Šalé, 2006. 512 s. ISBN 80-7326-089-1. 

• Římskokatolická farnost Hovorany

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čejč na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Čejč v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Oficiální stránky
• Čejč v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Čejč na Města a obce online
• Čejč – video z cyklu České televize Divnopis

	Krumvíř	Karlín	Hovorany
	Terezín		Dubňany
		Čejč
	Kobylí	Čejkovice	Mutěnice